Ve čtvrtek odpoledne jsme ukazovali Drakonijcům, že je lepší soustředit se na to, co mají, než aby záviděli ostatním. Spolu s nimi jsme se vycvičili k dokonalosti v našich povoláních. Duchovní se cvičili v léčení a v poznávání rostlin, mágové vyráběli pyrosféry a učili se kouzlit a soustředit se, válečníci trénovali boj, sekali dřevo a posilovali a obchodníci cvičili orientaci v prostoru pomocí mapy a buzoly, učili se vázat uzly a používat morseovu abecedu. Poté jsme se všichni trénovali ve cvičné Aréně bojového umění, kde jsme bojem spolu navzájem a s orky vyzkoušeli řadu různých bojových situací. Pak jsme si vytvořili nádherná táborová trička, díky kterým je už zdálky poznat, ke kterému oddílu které dítko patří.
Večerní šifrovací trénink nás připravil na případné mezní situace, v nichž bychom se museli dorozumívat jiným, než běžným způsobem. Když nás později přepadly hordy horských kmenů, už jsme jejich útok dokázali odrazit a ještě jsme za nimi křičeli, že si Drakonia vezme zpátky svého draka.
To však není úplně snadné. Po včerejším ranním deštíku, během nějž jsme hráli veselou, zábavnou a veselou 🙂 hru „aktivity“ jsme se vydali po věkově rozdělených skupinkách na pátrací akci za účelem nalezení draka. Postupně jsme zjistili, že se nachází v labyrintu uprostřed hvozdů horských kmenů, zakletý mocným kouzelníkem, který začal pomáhat horským kmenům. Samozřejmě po spoustě obstrukcí se nám podařilo draka získat zpět.
Včerejší den byl celý rozdělený podle věku, nikoli podle oddílů. Nejstarší skupina táboníků má zajímavý zážitek s psychohrou Humanus, která na ně zaúčinkovala velmi silně. Na dvě hodiny byli zavřeni s duchem stovky let mrtvého mága v posledním místě na světě, které odolalo viru, jenž zničil celou planetu. Měli řadu úkolů, které museli společně vyplnit a dlužno říct, že atmosféra se dala krájet. Mladší skupinky mezitím zjišťovaly, kudy kam pro draka. A zjistily! A až se tak stalo, byli jsme schopni pro něj jít a vysvobodit ho. Šli jsme lesem po svíčkách, rozděleni do malých skupinek, abychom draka nevyplašili, a nakonec jsme ho kouzelnou formulí osvobodili.
Stále po jídle nezůstávají žádné zbytky, stále všem chutná. Zítra vyrazíme na třídenní puťák, děti jsou už rozděleny do tří skupinek dle schopnosti ujít množství kilometrů. Dneska jsme je opět všechny vykoupali, aby se mohli při chlůzi zase pěkně zpotit. 🙂
Uvidím, jestli bude možné psát report i na puťáku, je možné, že nikoli. Pokud se dostanu k počítači až po návratu, můžete se těšit na zprávu v úterý v noci nebo přes den ve středu.
Hodilo by se dodat, že největší zdravotní komplikace, se kterými se tu potýkáme, jsou stále klíšťata a občas nějaké drsnější přistání (jako třeba dnes Apolenka ve frontě na jídlo), ale kromě odřených kolen a loktů a kromě fleků od desinfekce po klíšťatech zdobí děti jenom batikovaná oddílová trička a úsměvy. 🙂
Zdravíme z Kachličky a myslete na nás, abychom na puťáku měli krásné počasí. 🙂
