Den třetí, čtvrtý a pátý
Třetího dne ráno jsme nastoupili do vesmírné lodi a vydali se na planetu Noerus, na planetu, z níž pocházejí naši „ztroskotanci“. Cesta lodí byla vcelku krátká, motory zjevně zvládají velké vzdálenosti poměrně rychle. Když jsme však měli vystoupit, varovali nás Mia se Zolem, že Noerské děti mají oči, které se ničí při bezprostředním kontaktu se světlem Noerského slunce, proto bude lepší, když i naše děti vyjdou ven se šátky na očích. Proto jsme v antiradiačních oblecích, s rouškami a se zavázanýma očima procházeli lesem, vedeni svými vedoucími, dolinami a výšinami, i vodopádem, abychom došli na místo, kde šero lesa umožnilo sundat šátky a odkud jsme mohli pokračovat dál v cestě. Hledali jsme Noerské mudrce, kteří mají tendence se schovávat před zbytkem světa. Nechali však označenou cestu do jejich skrýší, tak jsme se po značení vydali a skutečně je i našli. Chtěli jsme po nich, aby nám řekli, jak porazit Syndiky, zlé tvory, útočící na náš vesmír. To nám po nějaké době sdělili, a tak již nyní víme, že máme hledat Nápoj nedotknutelnosti. Kde, to však zatím netušíme. Po obědě začala aréna, na kterou se již všichni těšili – výcvikový kruh, v němž zkušenější sdělovali rady mladším a učili je kouzlům a boji. Když nás pak přepadla skupina Syndiků, nebyli jsme tedy tak bezbranní, jako předtím. I tak jsme však nezvítězili, neboť Syndikové oplývali zbraněmi, které většina z nás nikdy neviděla, a které nás okamžitě dostaly na lopatky. Musíme přijít na to, jak zneutralizovat jejich speciální zbraně. Zatím jsme si ale zahráli hru na vlky a lovce, při které jsme si v lese za táborem pěkně protáhli nohy. Informaci o tom, jak zrušit sílu Syndické technologie, jsme získali čtvrtý den dopoledne ve staré zborcené knihovně za městem. Vyšlo najevo, že musíme na planetu Drall pro Rušičku, která způsobí, že Syndické zbraně přestanou fungovat. Avšak před večeří vyšlo najevo, že zásoby v kuchyni se povážlivě tenčí a proto je potřeba zajít do zemědělské části planety, kde bude možné sehnat nějaké suroviny na přípravu jídla. I to se nám podařilo a tak jsme si navečer pochutnali na krupičné kaši. Nakonec jsme si ještě po oddílech zahráli veselou hru na předvádění, popisování a hádání slov. Ve čtvrtek ráno jsme dorazili na planetu Drall, kam jsme došli pomocí meziplanetárního portálu, který spolehlivě funguje jako doprava mezi planetami ve stejné soustavě. Když jsme dorazili na Drall, dověděli jsme, že tamní vojenský systém utrpěl vážné rány v občanské válce s odpadlíky, anarchisty, kteří plení kraj a přepadají hlídky. Generál Kvítek nám přislíbil suroviny na rušičku, když mu dokážeme, že stojíme za pomoc, a když mu a jeho gardě pomůžeme zakročit proti odpadlíkům. Přislíbili jsme, a ve hře na ochranu velitele, v kolíkované, v hadech a ve stavbě bunkrů a jejich obraně jsme dokázali, že jsme skutečně hodni důvěry a pomoci. Generál Kvítek nám věnoval kameny na Rušičku, avšak také nám dal znamení na signalizaci, kdyby je přepadli Syndikové, abychom promptně přicestovali. Kameny totiž byly jejich jediná ochrana proti Syndikům.
Jak tak sleduji každý den ty naše milé táborníky, musím uznat, že se letos sešla opravdu pohodová parta. Všichni nováčci se rychle sžívají s táborem a se vším, co obnáší. Nejstarší kluci baví nejmladší děti, chrání je a motivují (Mářa mi dnes sdělila, že Stan ji ochraňoval v boji, a když při tom padl, rvala se za něj o sto šest – no není to romantické? J) a nejmladší děti naplňují tábor životem a světlem. Žádné úrazy nám náladu (klep klep na dřevo) také nekazí, jen Ričmond si při vášnivé hře frisbee urazil kousek předního zubu. Naštěstí to po konzultaci s domovem bylo ohodnoceno jako snesitelná obtíž a zřejmě bude mít na tábor ještě chvilku chlapskou památku. Po dnešním výtečném vepřu knedlu zelu padli za vlast i ti nejrtuťovitější (i když, pravda, Žigi zřejmě neuspí nic a nikdo J) a pravda je, že nejsnáze se vyčerpají stejně vždycky vedoucí. Musí se nechat, že nikde se nespí tak dobře, jako na Kachle. Proto dnešní zápis o tři čtvrtě na dvanáct ukončuji optimistickým „tak zase příště“, zaklapávám desku notebooku a jdu zalézt do spacího pytle, protože ne nepodobné pytle se mi již vytváří pod očima. J Tak tedy – zase příště, u dalšího zápisu. Nyní dobrou noc z Kachličky vinšuji!
Magali