Musíme přivolat Chymira. Již dlouho jsme se skřetem nehovořili a teď bychom velmi potřebovali jeho rady. Bohužel se nám to však zatím nedaří.
Úspěchem dnešního dne je fakt, že se nám podařilo nalákat a odchytit Rinzlera, kterého jsme uvěznili ve městě. Altairovi, příteli zvířat, se to však vůbec nelíbilo. Je to přeci jen živý tvor.
Vtrhli branami, nikdo je nečekal. Městorádové. Jeden přes druhého křičeli a spílali, po chvíli jsme z jejich řeči, silně poznamenané dialektem, pochopili, že se hněvají, že se nedostatečně staráme o království. Jejich vesnice jsou zničené a potřebují nápravu, což máme na starosti my – hlavní město. Vydáme se tedy na cestu, abychom je uklidnili. Pro hrdiny, jako jsme my, to nebyl problém. Problémy máme jiné.
Egan zaútočil na Ubertinium. S nemrtvými, kterým velel. Děsivý, strašný pohled. Tak to on! Náš učitel mysli! Roznesl nás na kopytech, i když jsme se již uzdravili z naší choroby. Do smutkem potaženého města se však navrátil Chymir v hodinu dvanáctou, aby nám vysvětlil, že v Eganovi ještě přebývá malá část našeho starého známého Šerolichotníka, kterého z něj my nemůžeme dostat. Odvedl jej po hádkách, kterým málem padl za oběť sám Egan. Chymir nám vysvětlil, že kdybychom jej zabili, my, zde v Ubertiniu, zlo, které v něm klímá, by nás všechny srovnalo se zemí. Vzal si s sebou rozvášněnou Juditu, která usilovala o Eganův život, aby se stala svědkem toho, co se bude dít, jenže když se ozvala rána a řev a Judita se vrátila, nic si nepamatovala. Moris, její velký přítel, byl rozvzteklený doruda. Nevěříc kouzelníkům, podezřívá Chymira z nějaké levoty. Je to těžké s těmi horkokrevnými válečníky…
