Poselstvo krále Angmara
Útok barbarů za úsvitu nás vytrhl z ospalého přemítání a hodil nás rovnou zpět na pevnou zem. Chceme–li tu vydržet, musíme si Kuklu ubránit.
Krátce po vyhnání barbarské pakáže se objevilo to nejdrzejší a nejmarnivější stvoření, které znám. Říká si Krasoslav a je vyslancem krále Angmara. Napřed si nás chvíli měřil a pak začal vykřikovat urážky a rozkazy. Museli jsme se kvůli němu vydat do staré části dolů, kde je uloženo Kladivo krále Angmara a přesvědčit se, že je vše na svém místě.
Poté jsme ještě obcházeli okolní vesničky a pomáhali jejich obyvatelům, tak jak si Krasoslav přál a jak je koneckonců i naší povinností. Kuklu přece dokážeme spravovat. To si ale nemyslel ten arogantní pupkáč Krasoslav. No nedalo se nic dělat…vyhnali jsme ho. Prý se vrátí i s armádou…
Polomrtvý zlobr, kterého jsme ošetřili, vyprávěl, jaké hrůzy se v okolí dějí po dobu té nekonečné vojny mezi lidmi a jeho rodem. Mělo by to už skončit, takhle to nejde dál! Naše názory na to, co si počít s rudou, ještě nejsou jednotné…
