Do Soumraku vplouváme!
Jaké bylo naše překvapení, když starostové okolních vesniček přišli a dodali nám dřevo a s nimi i podivné měchýře, které se prý včera večer v jejich vesnici po našem odchodu objevily. Snad konečně máme naději.
Pustili jsme se bez váhání do stavby lodí, ale naše duše byly stále ještě obtěžkány všemi nectnostmi. Bylo nutné se jich zbavit. Vyrazili jsme proto do ticha okolních lesů na očistnou pouť pokání a snažili se získat zpět duchovní klid. Podařilo se nám přeměnit symbolicky neřest v něco, co můžeme nechat odejít. Bylo to nesmírně vyčerpávající.
Vyplouváme nyní na oceán Věčných Mlh. Na severozápad. Do letního Soumraku. Kéž nás strážci Oceánu shledají hodnými a neskončíme pod vlnami zapomnění. Kéž to, co nás čeká na druhé straně, je mírné a dobré a my budeme moci začít vše znovu a správněji.
Necháváme za zády Angmara, rudu, války a neštěstí, jehož jsme byli příčinou. Šelmy v nás se již neprobudí. Zanechali jsme je zde slabé tak, že každý je může zkrotit. Než zase ruda díky lidem a Marghemům nabude sílu…
Slunce už zapadlo. Začíná soumrak. Náš soumrak. Soumrak prokletých…
