„I zatroubil první anděl, a stalo se krupobití a oheň smíšený s krví, a svrženo jest to na zem. A třetí díl stromů shořel, a všecka tráva zelená spálena jest. Potom zatroubil druhý anděl a jako hora veliká ohněm hořící uvržena jest do moře. I obrácen jest v krev třetí díl moře. A zemřel v moři třetí díl stvoření těch, kteráž měla duši, a třetí díl lodí zhynul. A třetí anděl zatroubil, i spadla s nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně, a padla na třetí díl řek a do studnic vod. Té pak hvězdy jméno bylo Pelyněk. I obrátil se třetí díl vod v pelyněk, a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly.“
Zjevení 8 / 7-11
* * *
„Tak vás zajímá, jaký to tenkrát bylo? No, můžu vám říct, co si pamatuju, proč ne… Znal jsem lidi, co říkali, že poprvé to přiletělo z východu, snad od SLiDR, FNR nebo A.S.K. Možná. Taky jsem mluvil s dost lidma, co vodpřísáhli, že to určite začala WATO spolu s KEDS. Nevím. Co se mě týče, mohli to klidně všichni zmáčknout zaráz. Rozhodně to byl nejdelší den, co jsem kdy zažil. Zdálo se nám, že Slunce nezapadlo snad tři dny, ale to si jen zúčastněný strany hrály svůj atomovej ping-pong. V první vlně si vzájemně zničily primární strategický cíle, vojenský vobjekty, elektrárny, a tak. Potom nastoupily rezervy a druhá vlna úderů vymazala valnou většinu hlavních měst a taky dost těch městeček, co si na hlavní města jen hrála. Pokud po druhý vlně zůstalo stát něco, co ještě připomínalo řád a podobu starýho světa, tak po té třetí, co následovala, už to nestálo. A po té třetí už nebylo nic. Tenkrát skončil nejdelší den mýho života a začala ještě delší noc…“
/starej Lavička, pamětník/
* * *
„Vše zalito svitem, i neony měst, tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbraně, svět pohrdl citem a táže se hvězd, proč proroctví lichá jsou podobna hraně…“
* * *
„Jo… pamatuju se na to strašný vedro a prašnej horkej vítr, co se tenkrát proháněl ulicema jak jezdci z Apokalypsy, hotovej Poslední soud, to vám povídám… A taky na lidi popálený vod toho vocelovýho deště co tenkrát padal z nebe… Fakt!… Nekecám! Tenkrát u nás pršela vocel… Mohlo to bejt z nádraží ve městě, páč tam, se co pamatuju, vocel šibovala. Naše vesnice tenkrát nebyla přímo zasažená, ouroda byla spálená a blízký městečko bylo fuč, to je jasný, ale jinak docela dobrý, pokud se to tak dá říct… Chápete? My jsme se dycky byli schopní starat jeden vo druhýho, takže jsme i tuhle ránu vosudu nějak zvládli. Pak se ale vobjevily ty uprchlický bandy, co táhly krajem a chtěly rabovat. Tenkrát to bylo docela vošklivý… vo tom se mi nechce mluvit.“
/Přemek Kopejtko, farmář/
* * *
„Ani noha, jež by zábla, popálena mrazem, není Boha, není ďábla, jenž by přišel na zem, bojovníci s feldmaršálky, pro pravdu a víru, po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru…“
„Kdysi prej někdo řekl: „Nevím, čím se bude válčit ve třetí světový válce, ale přesně vím, čím se bude válčit v tý čtvrtý. Klackama a šutrama!“ Hahaha! Dobrý, ne? Řeknu vám, že to docela trefil. I když musím říct, že klackem stačíte tak na krysokrta nebo na menšího pilonose, ale když přijde na Troglody, spolíhám se radši na svou pětačtyřicítku, jestli mně jako rozumíte. Dneska člověk musí počítat každej náboj. Jasně, dají se ještě sehnat, a já znám chlápka, kterej má rozumný ceny. Ale stejně jednou dojdou. Víte, v tomhle novým světě a v Pustině obzvlášť, není život zrovna lehkej, ale já si nestěžuju. Pro chlápka, co se trochu vyzná, se vždycky nějaká práce najde a po mejch službách je docela sháňka. Jo, dík za optání. Kšefty jdou dobře. Máte snad pro mě nějakou nabídku?“
/Bred Jizva, žoldák/
* * *
„Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry, hřeben větru rozčesává pera plamenná, věřili jsme na pokoru u popravčí káry, zlatá doba nenastává, bude kamenná.“
* * *
„Kam že to chcete? Na Kopaninu? Tak to bych vám snad ani nedoporučil. Příliš horká půda, abych tak řek. Posledně jsem tam viděl nějaký Slídiče a to nikdy nevede k dobrýmu. Věřte mi, nenajdete nikoho, kdo by znal okolní Pustinu líp než já, a když se domluvíme, můžu vás vzít klidně až na Haldy, tam to bude tak akorát pro vás. Na Kopanině stejně už nic nenajdete. Pokud něco konkrétního sháníte, tak jsem váš člověk. Víte, já se řídím pravidlama všech opravdovejch businessmanů. Pravidlo jedna: mír je dobrej pro obchod. Pravidlo dvě: válka je dobrá pro obchod. Cože to hledáte? No, tak to vám říkám, že máte kliku, mám zrovna jeden tady v báglu. Použitej, ale levnej… Tak si plácnem?“
/Honza Pérák, obchodník/
* * *
„Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej dům a pušky rezavý, orat a sít od rána do soumraku, a nechat zapomenout srdce bolavý.“
* * *
„Poslední dobou mě zaměstnává hlavně zkoumání zvláštního jevu, který se dá vypozorovat u zatím neohraničené skupiny lidí. Nazval jsem si ho pracovně: Syndrom Náhlého Psionického Nadání (SNPN). U určitého procenta populace narozeného po začátku Nového věku, se vyskytují jisté psychické anomálie, jež takovémuto jedinci propůjčují zcela mimořádné telepatické, ale i jiné psionické schopnosti. Nevím, zda za to může zvýšená hladina radiace vyskytující se v domicilu těchto osob, nebo se snad jedná o intoxikaci a následnou asimilaci látky, patrně vojenského charakteru, jenž mohla být v prvních hodinách kulminace jaderného útoku vypuštěna do ovzduší či vodních zdrojů, ať už záměrně, nebo příčinou havárie. Pokud vás moje teorie zajímá podrobněji, mám tu jeden rukopis, který…“
/László Irsaj, vědec/