Boskovice 7. 4. 2001
Když přijedete do městečka Boskovice, uvidíte obchody, milé lidi a pamětihodnosti, prostě všechno, co k takovému městečku patří. Pokud si ale zkusíte sáhnout na nějakou zeď, možná se protrhne. Bude totiž z papíru. Málo lidí totiž ví, že Boskovice byly vybudovány jako ohromné výcvikové středisko pro agenty tajných služeb a všechno je jen jako. Lidi kolem jsou kompars nebo tajní agenti jiných služeb, v každém kandelábru kamera, všude odposlechy atd.
Do toho všeho jsme přijeli my. Odvážní adepti na agenty brzy pochopili, že to nebude procházka růžovou zahradou. Čekal je první úkol. Vyluštit heslo, za které dostanou od špióna, pracujícího snad pro všechny tajné služby zároveň, klíč pro šifru. Začali tedy v různých částech města pátrat po jednotlivých částech hesla. Ale to nebylo všechno. Protože byli rozděleni na konkurenční skupiny, museli proti sobě vzájemně bojovat. Navíc se do toho všeho pletli dva zákeřní ostřelovači, kteří pálili po všem, co se hýbalo.
Po úspěšném vyluštění šifry se všechny skupiny dostaly na hrad, kde si všichni trošku odpočinuli a vydali se na prohlídku hradu. Mimochodem, čmárání po zdech je určitě špatnost, ale když vedle studny najdete vyrytý nápis „Karel a Eva“ a datum ze začátku minulého století, prostě vás to nějak dobře naladí.
Nakonec jsme si trochu zasportovali. Tuhle hru, bolaball, prý hráli už Aztékové. No, ale bolaball jí určitě neříkali :o)
A to bylo vlastně všechno. Vydali jsme se zpátky do Brna, ale každý cítil, že se něco změnilo. Každý roh, každý stín nebo zvuk pro nás teď znamená něco nového, z čeho jde trochu mráz po zádech….
Ondra – O.K.
