Pohledec 17.-19.5. 2002
V pátek odpoledne se 5 odvážlivců z řad mladých dobrodruhů se i se svými koly sešlo na zastávce U ZOO, aby je po pár měsících zimního spánku opět pořádně provětrali a z jejich sedel viděli kousek z nádherné, i když poněkud kopcovaté, krajiny Českomoravské vysočiny.
Abychom si cestu vlakem co nejvíc usnadnili, dali jsme batohy do auta, které nám je přivezlo až do Pohledce, což je malá vesnička asi dva kilometry od Nového Města na Moravě a hlavně to byl cíl naší páteční cesty a po celý víkend základna, ze které jsme vyráželi na výlety. Zbavení batohů jsme zamávali maminkám a tatínkům a vyjeli jsme směrem k nádraží. Tam nás České dráhy vypekly poprvé, když v pátek odpoledne otevřeli jen čtyři okýnka a umožnili tak vytvoření půlhodinových front, takže jsme si málem nestihly koupit lístky. No, ale stihly jsme to, kola nastrkali do vlaku a s jedním přestupem v Tišnově jsme dorazili do Nového Města. A od tam už to bylo jen asi 20 minut do Pohledce, kde jsme se ubytovali a uvařili polívku, zahráli pár her a šli spát, protože nás čekal dlouhý a namáhavý výlet.
V deset hodin ráno, po snídani a sbalení nejnutnějších věcí jsme vyrazili na celodenní výlet. Jenom jsme šlápli do pedálů už na nás koukal 15% kopec, který nám naznačil, že to nebude procházka růžovým sadem. Všichni jsme ho ale v pohodě vyšlapali a tím si dokázali, že pro nás nebude problém žádný kopec. Nabrali jsme směr na Tři studně, kde jsme snědli první svačinu a zahráli si UFO vybíjenou a pokračovali na Fryšavu. Po občerstvení v hospůdce jsme jeli dál na Devět skal. Pořádně jsme si je prohlídli, z vrcholku koukli i na okolí, najedli se a začali přes Blatiny, Krátkou a Kadov otáčet k domovu. Zpátky v Pohledci jsme byli něco po páté a v nohách jsme měli zhruba 40 km. Uvařili jsme večeři zase si zahráli nějakou tu hru a uspáni Ruppíkovou hrou na kytaru jsme usnuli spokojeným spánkem unavených dobrodruhů.
Ráno jsme si sbalili věci na cestu domů a opět sedli na kola, abychom se ještě trošku projeli po blízkém okolí. Ujeli jsme 20 km, naobědvali se, uklidili budovu, naložili batohy do auta a jeli na vlak. Tady nás ČD opět trošku vypekly, protože zjednodušená přeprava kol probíhala velice nejednoduše a to proto, že v celém vlaku nebyl ani jeden držák na kolo, který ve vlaku s tímto druhem přepravy má být. No ale zvládli jsme to a po dvou hodinách vystoupili v Brně. Nasedli na naše kola a dojeli úspěšně do Bystrce.
Doufám že se všem i přes svou náročnost (ujeli jsme za ty tři dny 90 km a z toho šedesát velmi kopcovatým a obtížným terénem) líbil a že se zase někde, někdy uvidíme.
Fuča
P.S. Děkuji všem vedoucím, kteří se výletu zúčastnili a velmi mně tím pomohli. Díky!
