Enti byli stvořeni jako ochránci rostlin, kvůli čemuž se jim také říkalo Pastýři stromů. Ovšem enti se svým zevnějškem nepodobali žádné jiné rase, neboť vynikali svou výškou, dosahující bezmála přes pět metrů, a podobou na rozhraní obyčejného člověka a stromu. Entí rasa prakticky vyhynula… ale co když ne úplně? Během květnového víkendu 17.–19. 5. jsme se vydali s vědeckým týmem do Eriadoru, kde by se údajně měli vyskytovat poslední žijící enti. Po tom, co jsme se dozvěděli potřebné informace o entech, se nám povedlo získat mapu, díky které jsme nalezli starého, moudrého enta Stromovouse. Ten nám pověděl, že se zde skryl, aby se vyhnul útoku skřetů, kteří káceli a vypalovali les kvůli stavbě válečných lodí. A ukázal nám směr, kde kdysi žili další enti, ovšem místo se nacházelo až za skřetím územím. Tudíž jsme se museli zamaskovat a proplížit mezi skřety. Což se nám všem povedlo a došli jsme za entkou Fimbrethil a jejími syny Krokořem a Jeřábkem. Fimbrethil nám vysvětlila, že se oddělili enti od entek, aby se entky mohly starat o své zahrady a enti o lesy. Po útoku skřetů se už nikdy nesetkali, a tak jsme Fimbrethil vyřídili, že Stromovous stále žije a kde se nachází. Po této úspěšné výpravě a opětovnému sloučení entů a entek jsme to museli pořádně oslavit u táboráku zpěvem a opékáním hadů.
*Čmelda*
