Sedím si tak u vody a přemýšlím nad posledními čtyřmi ročníky Kachličky. Každý z nich byl něčím zajímavý a výjimečný. Ten letošní se však z těch ostatních čtyř vyjímá asi nejvíce. Děti, které letos přijely na tábor, vytvořily skvělou partu, byly hodně šikovné a schopné, nebyly s nimi žádné výraznější problémy… Jediné, co jsme řešili, bylo, že ve vtipu někteří nerozeznávali meze, ale to je to nejmenší. Dá se říci, že ročník 2013 byl skutečně velice, velice vydařený. Celý tábor vládl krásný klid a mír, nikdo si nic nezlomil, nikdo nikomu neubližoval… Prostě idylka. 🙂
Co nám dále letos vyšlo na výbornou? Počasí. Oproti velmi špatným prognózám, podle nichž mělo téměř celé dva týdny pršet, jsme vodu ve vzduchu potkali za celý tábor dohromady snad na dvacet minut. Inu, zřejmě jsme si to vybrali při té Amazonii na stavěčkách. Také se nám velmi úspěšně podařilo udělat malé změny v programové koncepci. Šest členů vedení, kteří se věnovali přípravě tábora (Altair, Kalea, Šanak, Julin, Bakar a Šinigami), se svých úkolů zhostilo statečně a s podporou ostatních využili času na táboře nejlépe, jak se dalo. Osobního volna i řízeného programu bylo pro všechny ideální množství. Vaše e-maily, v nichž nám sdělujete pozitivní dojmy Vašich dětí po návratu z tábora, jsou pro nás ta nejcennější odezva a především motivace – děkujeme! 🙂
Velká slova chvály míří také směrem k naší táborové kuchyni. První týden vařili Kron, Algori, Mirka a Mirka, druhý týden jedna Mirka a Algori zůstaly a přidala se k nim Jana. Těžko říci, které z jídel z hitparády tábora bylo nejlepší, ale ještě teď se mlsně olizuju, když na ně vzpomínám. Dokonce i ti největší rýpalové mnohdy poté, co jsme jim řekli, ať oběd aspoň zkusí, uznali, že je to dobré. Nakonec se olizovali až za ušima. Na druhou stranu je pravda, že se našli takoví zatvrzelci (myslím, že byli dva, ke konci už jenom jeden), kteří prohlásili, že tohle doma nejí, a tudíž to nebudou ani tady a hotovo. Nechápu, čím se takoví jedinci živí, asi mají nějaké alternativní zdroje energie. 🙂
Abych doplnila reporty za poslední dva dny tábora. V pátek jsme konečně dali dohromady všech pět artefaktů a rovnou jsme se tedy vydali hledat Valefara. S mocí všech pěti už bude hračka jej porazit. A jak jsme si usmysleli, tak se také stalo – zatímco my jsme bojovali s Valefarovými a Šaddarovými přívrženci, Kalea porazil samotného démona. Když to temný mág Šaddar viděl, otočil se na podpatku a zmizel – své přívržence nechal napospas svému osudu. A my jsme se mohli radostně vrátit zpět do našeho města, které už neohrožovali žádní bojovní nomádi, ani lapkové, ani nikdo jiný, koho lákalo zlo, jenž z Valefara vyzařovalo na tisíce kilometrů daleko.
Poslední den – sobota – byl den oslav. Dopoledne jsme hráli milované hututu, na které se všechny děti těší celý tábor. Odpoledne nás čekala pokladovka, v jejímž závěru jsme vykopali obrovskou bednu plnou sladkostí a odměn pro všechny. 🙂 Večer jsme opět zasedli k táboráku a na oslavu nám kuchařka Jana vyrobila spoustu těsta na opékání trdelníků. Sice jsme už měli celkem plná břicha výborných dortů od Algori, ale pro trdelník se místo vždycky najde. 🙂 Všichni jsme seděli kolem ohniště a opékali a zpívali, jeden z nejlepších pěvců večera byl Kalvi, který umí dělat několik věcí zároveň – u muže zcela nevídaný jev. 🙂
Letošními šampiony se stali následující. Nejlépe obodovaným oddílem se stala beze vší pochybnosti Kaleova Demacia. Nejlepším mágem byl Jantar, který ale téměř beze slova s Kalvim odjel dříve, než byl nástup na udílení cen. Proto mu bylo ocenění uděleno v nepřítomnosti, domů mu ho dovezli Voráčkovi. 🙂 Nejlepším stínem pro letošek je Veloki, který se o tento titul zasloužil především vytrvalostí do posledních minut tábora. Nejlepším duchovním se stal Zuko, což je zajímavé, vzhledem k tomu, že ve skutečnosti příliš mnoho rysů mlčenlivého a dumajícího duchovního nemá. 🙂 A post nejlepšího válečníka protentokrát obsadil Žump. Ten také dostal diplom za nejlepší pořádek ve stanu (byl o 20 bodů před druhým místem!) a také dostal speciální diplom, na němž byli podepsáni všichni vedoucí, a sice diplom pro nejlepšího táborníka roku. Tuto výjimečnou cenu jsme mu udělili proto, že jsme byli za celý tábor nejednou velmi příjemně překvapeni jeho přístupem k táboru, dětem, hrám a vůbec všemu. Žump by mohl být z fleku instruktorem a tak jsme se rozhodli, že tyto velmi pozitivní jevy musíme ohodnotit alespoň diplomem. Že byl Žumpík červený až za ušima při přebírání této třetí ceny, snad nemusím ani dodávat. 🙂
Co říci ke každému jednomu táborníkovi, stejně, jako loni? Začněme třeba navrátilcem Koubičem. Jsem ráda, že se za námi letos po jednom vynechaném ročníku zase přijel podívat. Za ty dva roky se dost vytáhl a dospěl, pro svůj tým byl dobrým lídrem – jak mu ostatně také napsal jeho oddílák Šinigami do diplomu. Z nováčků nemůžu nezmínit Kalviho, který zázračně rychle zapadl do atmosféry a kolektivu tábora, při hrách aktivně taktizoval a efektivně řídil svůj tým – Demaciu – která nakonec ostatní týmy také porazila. Další nováček, Kikin, zapadl do party tábora také rychle. Stejně jako Kalvi měl výhodu, že si je s sebou „přivezli“ kamarádi z jednoho městečka, což ale nemění nic na tom, že se skvěle chytl. Jeho pohodářská povaha tomu dost napomáhala. Ač se nerad věnoval táborovým pracem, překonal sám sebe, když několikrát z vlastní iniciativy šel a začal sám umývat nádobí a podobně. Na Kachle každý dokáže dostat ze sebe to nejlepší, to je jasná věc. 🙂 Mezi další adaptabilní nováčky patřili například bratři Mon a Votr. Starší Mon s klidným pohledem a uměleckými vlohami sice trošku postonával, ale všechno zvládl na jedničku. Takoví kluci, jako jsou tihle dva, se u nás na táboře rozhodně neztratí. Maličký odvážný Votr, kterého jsem měla v oddíle, prokázal, že je statečným a nedocenitelným členem party a že ho žádná překážka rozhodně neodradí. Další nováček Mot, který zazářil v Kaleově oddílu, svým klidným hlasem a pohodovým úsměvem dával vždy všem okolo vědět, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. I díky němu, aktivnímu klukovi, Demacia nakonec nepříliš překvapivě zvítězila. Maličký Sup překvapil celé vedení svou houževnatostí a schopností vést o několik let starší děti. Často se bavil se staršími kluky, nikdy neplakal a vždycky věděl, co si počít. Naprosto dokonalá ukázka „malého, ale šikovného“. 🙂 Ciri, krásná holka s velkýma tmavýma očima, byla stejně šikovná a okouzlující, jako loni. V převážně chlapském kolektivu vše zvládá na jedničku, je to holka do nepohody. Stejně tak Amélie, která musela čelit otékajícímu kotníku po kousnutí jakýmsi podivným komárem, ale nenechala se ani trochu rozhodit a bojovala jako dračice. S Ciri tvořila nerozlučnou dvojici, kterou letos doplnily o další děvčátka. Například Bílá Mamba, blonďatá kočka, která v sobě skrývá velký potenciál a obrovskou sílu. I když by mohla mít spoustu důvodů k smutku, stále s úsměvem na líci si hraje s ostatními a vytrvale podporuje svůj tým. Je to tábornice jak se patří. 🙂 Poslední holčička, Tori, jak se postupem času zjistilo, ještě nebyla úplně připravená zvládnout celý dvoutýdenní tábor, a tak nás po první polovině opustila. Ale prvních sedm dní se snažila statečně bojovat se svými stesky jak jen se dalo, za pomoci kuchařek Mirky a Mirky a hlavního vedoucího Médi. Ričmond, táborový „klasik“, jak mu přezdívali někteří starší kluci, zase o rok vyrostl, a to hlavně duševně. Vydatně pomáhal menším dětem, které občas zcela pochopitelně zastihl stesk po domově. Hezky se o ně postaral a vždy je ujistil, že to není nic, za co by se měly stydět, protože to tak má každý, když je na táboře poprvé nebo podruhé. Tímto zcela dospělým a chápavým přístupem moc pomáhal vedoucím a moc mě dojal. Rox, málomluvný kliďas. Vždycky, když se usmál, jakoby vyšlo sluníčko. Tvořil zázemí svému oddílu tím, že měl vždy klidnou náladu a nevybočoval ani příliš v nadšení, ani příliš ve smutek, což je důležité, protože pak skupinka jde víc kupředu, nezatížena emočními „výbuchy“. Dále tu máme Velokiho, skvělého a šikovného kluka, který vždycky ví, jak si získat přízeň vedoucích. 🙂 Letos občas propadal trochu smutku, neboť je pro něj dost těžké prohrávat, ale dokázal s tím velmi efektivně bojovat a podporoval svoji skupinu na sto procent. Zuko, blonďatý diblík, který má vždy velkou spoustu energie, opět bavil celé vedení a všechny děti svým nezaměnitelným způsobem, stejně jako jeho bratr Stan. Oba dva se už stali tak neodmyslitelnou částí tábora (i se svým nejstarším bratrem, již instruktorem), že by to bez nich snad ani nešlo. Stan navíc po celý tábor vytvářel spolu s kolektivem nejstarších kluků (například s Koubičem) nejrůznější legendární hlášky, nebo obšťastňoval vedoucí stále dokola opakovanou říkankou „pikaču“, doplněnou o pleskání, která už nám ke konci tábora silně lezla na nervy. 😀 Koubič byl mimochodem také autor hlášky „to nechceš“, kterou nakonec používali i snad všichni vedoucí. Jediným, který získal přezdívku na táboře, byl Jantar. Přišel k ní při hře první den, kdy jsme měli každý vymyslet ke své přezdívce nějaké přídavné jméno začínající na stejné písmeno (jako například Malý Martin) a Jantar, který nemohl přijít na přezdívku, zůstal u „Jirka“, se nazval „Jantarový Jirka“. No a Zuko, když si chtěl zkrátit práci při házení míče, se kterým jsme se měli navzájem oslovovat a učit se tak naše přezdívky, na něj raději volal stále Jantare. A tak už mu to zůstalo. Jantar nás také, stejně jako Zuko nebo Stan, po celou dobu tábora udivoval vervou, s níž vytvářel komické situace, i když občas přejel přes čáru a musel klikovat, ale zřejmě to pro něj byla přijatelná cena. 🙂 Klidný kučeravý Rogaš pak doplatil na vervu všech dříve jmenovaných, když při hututu na konci tábora přišel o své táborové tričko. Ale v tu chvíli alespoň vyhrál kolo. 🙂 Rogaš exceloval ve scénce o Romeovi a Julii, kde hrál onu zamilovanou krásku, která se stala obětí tragického neštěstí. Tenhle kluk se dokáže skvěle vžít do každé situace a díky tomu výborně podporuje svůj oddíl a dobrou pohodu v něm. Jaffa, ten snad nejpozitivnější člověk na táboře, který dokáže rozesmát snad kohokoli už jen svým usměvavým a laskavým zjevem, byl zase jedním z tahounů Šinigamiho týmu. Ačkoli téměř vždycky chodí oděn do tmavých barev, prosvětluje kolektiv tak moc, jak jen to jde. A rok od roku šikovnější Drako se také stává velmi cennou součástí táborového kolektivu. Už to není žádný malý kluk, vydatně pomáhá svým starším kamarádům při všech oddílových úkolech, které získává. A výborně se ohání létajícím talířem. 🙂 A nakonec nemohu šetřit chválou na Žumpovi, klukovi, jehož jsme letos ocenili onou výjimečnou cenou, kterou jsme zatím nikdy nikomu nepředali, a sice cenou pro nejlepšího táborníka. Tu si, jak jste již mohli číst výše, opravdu plně zasloužil. Už se těšíme, jak příští rok doplní naše řady a stane se instruktorem. 🙂
Kdo byl ve vedení se můžete dočíst v sekci „Vedení“, kterou co nevidět obnovím a doplním o informace z letošního na příští tábor. Je snad jen záhodno zmínit, že Lons se stal po mnoha letech tábora instruktorem a velmi dobře nám pomáhal s přípravou programu. Měl to těžké, neboť byl jediný, kdo se letos stal instruktorem, ale zvládl to, přesně, jak jsme předpokládali. A druhým „nováčkem“ se stal Jukka, který sice instruktorem nebyl poprvé, ale poprvé si ozkoušel jaké to je být u oddílu. A jelikož jsem ho jako instruktora měla já, mohu plnohodnotně dosvědčit, že se svého úkolu zhostil na jedničku. 🙂
Pokud jste si nestihli přečíst zprávy z jednotlivých dnů tábora, nebo si je chtěli připomenout, můžete se podívat zde, na shrnutí zpráv na těchto stránkách, do nějž jsme přidali nějaké další fotky, takové první vlaštovičky před promítáním.
Co dodat? Chce se mi ještě asi třikrát zopakovat, jak úžasný a pohodový letošní ročník byl, ale to už bych asi sama sebe dohnala k slzám a chtěla bych se na tábor ještě aspoň na den vrátit. Alespoň díky bouračkám se tam ale ještě na pár dní ukážeme. Jak jsem psala v e-mailu – prosím, pokud jste při vybalování zjistili, že vaše dítka něco nedovezla, nestyďte se, napište, my se to pokusíme ještě během bouraček najít, později to již bude téměř nemožné.
Doufám, že i vy, a hlavně vaše děti, máte z letošního tábora radost a že se s vámi setkáme nejpozději opět za rok. 🙂 Již se nám v hlavách pomalu rodí námět na příští celotáborovou hru, a myslím, že to bude opět bomba. 🙂 Ještě jednou děkuji za ohromně pozitivní e-maily, které jsme od některých z vás dostali, je to pro nás ta nejlepší odměna za celoroční úsilí, které máme tak rádi. 🙂
Těšíme se s vámi na viděnou na promítání fotografií z tábora 2013, o němž dostanete brzy zprávu do vašich e-mailových schránek.
*M*