Algernon je krásné panství, avšak poněkud rozkmotřené. Vládnou zde dva synové-dvojčata předchozího vládce Pinia Algernona a jeho ženy Kalimenty. Jeden, Galdr, nás sem přivedl, druhý, Kalien, z našeho příchodu nebyl nadšený. Velmi záhy jsme pochopili, že to není jediná věc, na které se tihle dva nemohou dohodnout. Mimo jiné je to například vláda. Vyšlo najevo, že jejich otec jim každému napsal poslední vůli, v níž vyzdvihoval vlastnosti toho druhého a kde prohlašoval, že by se ten druhý měl stát vládcem. Proto již patnáct let Galdr s Kalienem vedou vleklé spory o to, zda by měla vládnout síla nebo rozum.
Poutníci, kteří navštívili Algenon, ve snaze pomoci dvěma panovníkům, vyhledali pomoc v nejbližsí knihovně, aby rozluštili nesmyslný shluk písmen na konci Piniových posledních vůlí. Po dlouhém zkoumání přišli na to, že v závěru vůle starý Algernon napsal, že oba bratři jsou silní a nejlépe mohou vládnout spolu. To bylo pro Galdra s Kalienem trochu šokující, protože po tak dlouhé době sporů bylo panství rozděleno na dvě poloviny, stojící proti sobě. Bylo tedy třeba obejít celé panství a pomoci lidem v okolních vsích, aby stejně jako jejich páni našli společnou řeč.
Když se nám to povedlo, vyrazili jsme hned večer na pozvání do dalšího panství – Drakonie. Tam nás ve večerní tmě přivítal velký drak, který sršel oheň. Našli jsme si ubytování, zalehli jsme a nachystali se na další den v novém městě.
Ráno jsme velmi záhy pochopili, s jakým problémem se páni Drakonie potýkají. Závidí si snad úplně všechno. A to sobě navzájem, i ostatním rodům, i všem okolo. Místo aby se cvičili ve svých povoláních, celé dny tráví závistivým fňukáním. Není proto divu, že když je napadly hordy horských kmenů a vzali jim draka, neměli Drakonijci ani sílu se bránit, nehledě na to, že bez draka jsou naprosto bezmocní. Musíme jim proto pomoci a začít s nimi opět trénovat, aby byli schopni vybojovat draka zpět a dát se trochu dohomady.
S každým dalším městem stavíme nové městečko stanové. Včera večer děti po večerní hře došli do zcela nového prostředí s úplně jným rozmístěním stanů. Slunce nám naštěstí stále přeje, takže jak někteří z vás jistě viděli, včerejší odpoledne jsme strávili hraním různých míčových a dalších her na louce, zatímco Myška, Žigi a další usměvavé hostesky běhaly po louce a polévaly hráče vodou. Což všichni náležitě ocenili! 🙂
Obědové knedlíky plněné uzeným masem a zelí do nás po včerejším dopoledním programu, během nějž jsme hráli v lese běhací hry (celníky a přehazování fireballů), padly jako do jámy. Dlužno uznat, že všichni všechno jedí a téměř nenechávají zbytky, což je vzhledem k energetickým výdajům poměrně pochpitelné. Zatím jsou však děti stále dost čerstvé, takže do usínání se většině z nich nechce a vstávají pravidelně dříve, než je nahlášen budíček. Energie stále nedochází! 🙂
Držte nám tedy palce, ať je počasí stále tak krásné, já jdu fotit šlechtice, kterak trénují svá tajemná umění boje, kouzel, léčitelství a obchodu! 🙂
Kachlička zdraví Brno, Kroměříž i Bítýšku! 🙂
