Zpět v Městě Pecí
Byl to sen či horečné mámení? Po dlouhém dni přišla ještě delší noc. Všude štiplavý dým a v něm přízraky. Bůh Chimbaba a strašný Tir Ar Nog, mezi nimi já. Pláč a slzy, kletba stíhaná kletbou… A pak prásk! Ticho. Ticho jako ranní probuzení na mlžné pláni. V mrákotách jdu bílou párou až ke staletým stromům, kde na mne čekal on. Je to vzpomínka či duch? Mluví ke mně…
Postupně si vše vybavuji, boje s nestvůrami i neřestmi. Vrací se mi síla do paží a mysl rozjasňuje. Už si vzpomínám! To jsem já! Já zhoubce Chimbaby a strážce rudy! Vracím se z mlžného lesa do Města Pecí zvaného Kukla a po cestě se jako dávné mýty vynořují z bílého mléka vůkol známé tváře mých přátel.
Město Pecí bylo obsazeno nějakými potulnými lapky, které jsme velmi rychle poslali zpět do divočiny. Ovládáme rudu, ale nesmíme ji zneužít. Musíme ji chránit před ostatními i před sebou samými. Pěkně společně se rozhodneme, co vlastně budeme dělat dál…
