Puťák proběhl napůl ve znamení potopy a napůl ve znamení vedra. V důsledku toho během něj bylo víc než dost vody. Děti byly rozděleny do tří skupin podle věku, jako každý rok. Nejdříve jsme absolvovali zastávku v Leonusu, kde jsme se setkali s neřestí pýchou. Tam nám Margot odtajnila věštbu, která praví, že dokud bude na kontinentě přebývat neřest, zemi se špatně povede. Poté, co jsme odstranili z Benedoru lenost, z Drakonie závist, z Algernonu zlost a nejnověji z Leonusu pýchu, museli jsme přijít na to, kde najít zbývající tři neřesti – obžerství, chamtivost a chtíč.
Nabízela se tři svobodná panství na severní hranici s královstvím – Irias, Toreas a Marigon. Rozdělili jsme se na zmiňované tři skupiny, z nichž každá se vydala jiným směrem. Cílem bylo zjistit, jestli v panstvích přebývá hřích. (Někteří z vás viděli příspěvky na Facebooku – fotky, na nichž byly vyobrazeny jednotlivé skupiny puťáku v okamžicích, kdy zrovna svítilo sluníčko.)
Nicméně ani v jednom panství jsme žádné neřesti nenašli, zato jsme přišli na to, že král Vilibald dluží mnoho peněz ve všech panstvích. Došlo nám tedy, že zbytek neřestí najdeme s nejvyšší pravděpodobností zpět v hlavním městě. Tam jsme tedy vyrazili obratem zpět a vzali jsme to přes Železnou banku města Heravos, abychom si půjčili peníze na splacení půjčky svobodným zemím na severu.
Po návratu do Villy Korony jsme si okamžitě ověřili, že král Vilibald je velkým problémem a zdrojem zbývajících neřestí – tedy spíš dvou z nich. Chamtivosti a obžerství. Je s podivem, že nás to nenapadlo hned. Zajímavé však bylo, že jeho šašek a rádce Jorik věděl o celém problému víc, než sám král Vilibald. Vyšlo najevo, že půjčky probíhaly bez králova vědomí, neboť ten věřil tomu, že peníze tahá Jorik ze své „kouzelné kapsičky“. Ale nebylo tomu tak, a proto jsme svrhli krále i jeho rádce a nastala mela. Rody se totiž začaly přít o to, kdo bude vládnout a Margot všechny účastníky hádky zahalila do rudé barvy, barvy chtíče. Protože se ukázalo, že poslední neřest, chtíč, přebývá v nás všech. Všichni toužili po vládě a všichni chtěli nahradit krále Vilibalda. Bylo tedy třeba nejdříve se očistit od všeho chtění, než jsme byli způsobilí k tomu stát se panovníky, respektive zvolenými zástupci lidu.
Kromě očisty však bylo třeba také ujasnit si, co vlastně znamená vládnout. A proto dnes proběhl takzvaný „obrácený den“, a sice den, kdy se děti staly vedoucími a vedoucí dětmi, aby si všichni na chvíli vyzkoušeli, jaké to vlastně je. Největší kus práce odvedl bezesporu Němi, který projevil obrovský talent pro organizaci a plánování coby hlavní programový vedoucí.
Den začal tím, že si děti demokratickou volbou zvolily supervizora – Margot, která jim pomáhala den usměrňovat. Pak děti naplánovaly bodování, program, pořádek ve stanech a tak dále. Výměna rolí skončí večeří, před kterou si na nástupu shrneme klady a zápory vůdcovské práce. A večer nás čeká diskotéka na oslavu dnešního velmi neobvyklého dne plného nových rolí…
Popuťákové schnutí veškerého oblečení trvalo dva dny, dlužno říct, že jsme zmokli velmi slušně. Naštěstí však bez náznaku jakékoli nemoci. Když bouřka chytila v lese skupinu maláčků, vedoucí je schovali pod plachtu, pod níž někteří dokonce usnuli. Zatímco vedoucí pochopitelně mokli venku. Ale to už je náš úděl. 🙂 Počet vytažených klíšťat se letos podle zdravotníka vyšplhal na hodnotu „mnoho“, děti to však zvládají už téměř mimoděk. Je to jako na běžícím pásu.
Tak tedy vzhůru na večerní program. Myslete na nás, ať už moc nemokneme. 🙂
