Zvláštní pouť nás vedla křížem krážem po krajině. Plnili jsme úkoly a snažili se dojít až k cíli, k místu, které nemrtví neubránili. K hradu. Poté, co zemřel nekromant Kalea, neměl nemrtvým kdo velet, a tedy padli. Hrad okamžitě obsadila hrstka Marghemů. Šanak se Šinigamim a pár dalšími přáteli si naivně mysleli, že to zvládnou. Kdepak. Marghemové je rozdrtili. A protože byli Ubertinci silní a velice schopní, Marghemové z nich udělali své druhy. Když jsme tedy došli k hradu, tito naši přátelé, děsivě znetvoření, na nás bez milosti útočili. Zdáli se být nezranitelní, naše sebesilnější útoky nezabíraly a obracely se proti nám. Padli jsme, do jednoho. Poté se objevilo Urú – Loki. S líbeznou písní na rtech zmrazilo všechny Marghemy v útoku. Poté je obcházelo a jediným pohlazením je jednoho po druhém pokládalo na zem. Poslední, co jsme slyšeli před posledním vydechnutím, byla jeho píseň. Pak naší myslí prolétly dvě slova – Multiplico resurekta. Jako bychom se poprvé po dlouhé době znova silně nadechli. Loki probralo k životu nás, i Marghemy. Marghemy, kteří se však již probírali jako lidé, ve svých původních podobách, šokovaní, vyděšení a nechápající… Šanak se Šinigamim se nás ptali, co se stalo, postupně se pak rozpomínali…
Máme Urú – Loki. Výhra nebo prohra? Je mocné a postupně si začíná uvědomovat svou nekonečnou moc. Nevíme, zda nás konečně čeká pokoj, či zda se podle Šanačiných a Sylvánových proroctví řítíme do záhuby… Jsme stále na vahách osudu…
