okolí Řikonína 12.-14.4. 2002
Páteční sychravé odpoledne nedávalo sice příliš nadějí na pěkný víkend, přesto jsme se na srazu Akce Kutiny sešli v hojném počtu. Po přesunu na vlakové nádraží a příjezdu do Řikonína nás čekala ještě cesta na Kutiny, i zde doprovázená mírným deštíkem. Po příchodu na ubytovnu jsme si prohlédli areál a vrhli se na hry, bohužel pouze pod střechou. Stihli jsme i krátký horolezecký výcvik, po kterém se už všichni dokázali nasoukat do horolezeckého sedáku a většina se uměla i navázat na lano. Po krátké pauze na večeři jsme opět zahráli pár her a šli spát s nadějí, že přestane pršet.
Po probuzení do sobotního rána jsme zjistili, že naše naděje zůstaly nevyslyšeny a z oblohy že padá pořád ta stejná voda jako v pátek. Nasnídali jsme se, zahráli něco her a zopakovali si práci s buzolou. Mezitím někteří vedoucí nachystali lanovku, vedoucí přes potok. K ní jsme se také přesunuli a po překonání počátečního strachu ji všechny děti překonaly (viz fotky).
Chvíli po obědě se trochu umoudřilo počasí, ale na lezení to ještě nebylo, proto jsme se vydali skálu aspoň prozkoumat. Spojili jsme to s procházkou, na které jsme taky zahráli několik her, nejvíc snad na železničním mostě při čekání na vlak, který před naším příchodem na most jezdil asi každých 10 minut, my jsme ale na další museli čekat skoro hodinu…
Večer se rychle blížil, takže po několika hrách venku na hřišti jsme se navečeřeli a po setmění zahráli pár her s baterkami a potom všichni splnili zkoušku odvahy, když putovali nočním lesem po bílé stopě. No a pak už zbyl čas jen na vyčištění zubů a hupky do postýlek.
V neděli ráno už sice nepršelo, ale skály byly tak mokré a studené, že jsme se rozhodli horolezčení odložit na neurčito (resp. na jednodenní výlet někdy na konci května či začátku června) a opět si zahráli pár her. Po nekonečném dyndání všech malých účastníků jsme přece jenom vyrazili s lanem na procházku, abychom si horolezčení vyzkoušeli nanečisto. Dělali jsme lanový travers přes potok, posilovali, pořádali zkoušky na výdrž, zkrátka dělali vše co by správný horolezec měl umět.
Po vydatném obědě, při kterém jsme zjistili že vlakový spoj, kterým jsme měli jet domů neexistuje, nastalo horečné balení a uklízení. Protože nám ale hodný pan správce dovezl batohy až na nádraží a poradil ty správné zkratky, dorazili jsme v pořádku a včas. Pak už nás čekala jen krátká cesta domů a to byl konec Akce Kutiny.
Ahoj na nějaké příští se těší vedoucí Klubu dobrodruhů
Ondra – O.K.
